Ikonická stíhačka s nezaměnitelnou siluetou se stala díky svým zásluhám během druhé světové války legendou. Proto jsme ani na chvíli neváhali a umístili tenhle jedinečný stroj i na naše trička. Jaký je ale příběh tohoto letounu?

První stíhací letoun začali britští konstruktéři vyvíjet už v roce 1931, prototyp dokončený počátkem roku 1934 však nebyl dostačující. O dva roky později poprvé vzlétl prototyp s označením Type 300 – první celokovová stíhačka, která měla sloužit slavné RAF. Model byl opatřen dvanáctiválcovým motorem Rolls-Royce Merlin C s nezaměnitelným zvukem, dřevěnou dvoulistou vrtulí (kterou brzy nahradila za letu stavitelná kovová třílistá vrtule de Havilland), krytou kabinou a zatahovacím podvozkem. Kapota i trup letadla pak ukrývaly kulomety ráže 7,7 mm.

Série letounů, která byla typická svým geometrickým zkroucením křídel (namísto běžnějšího aerodynamického) dostala dnes už dobře známé jméno Spitfire. Je zajímavé, že autor tohoto modelu, inženýr R. J. Mitchell ze společnosti Supermarine pro letoun navrhoval jména Shrew (rejsek) nebo Scarab (skarabeus), ale šéf dceřiné společnosti Vickers Aviation Limited sir Robert McLean přišel s jiným návrhem.

Spitfire, tedy označení temperamentního a divokého, bouřlivého člověka (ostatně McLean tak přezdíval svou dceru) nakonec pojmenovalo i jedno z nejvíce vyráběných britských letadel. 

Legenda s neuvěřitelnou výrobou

Od konce roku 1938 tak byl Spitfire nedílnou součástí Královského letectva, a to až do 50. let dvacátého století. Během stále zdokonalující se výroby vzniklo na 24 verzí a bylo vyrobeno více než 20 000 kusů. Roku 1944 přitom byla nasazena nejlepší verze: Spitfire Mk.XIV s motorem Rolls-Royce Griffon. Společně s letouny Hawker Hurricane se stal Spitfire legendou v bitvě o Británii, ke které došlo roku 1940. 

Drobné vady na kráse

Našli se ale i odpůrci tohoto modelu, podle nichž je sláva této stíhačky přehnaná a neoprávněná. První verze Spitfiru byly totiž vybaveny karburátory, které při přechodu do střemhlavého letu přestaly dodávat palivo do motoru. Nepřátelské letouny Messerschmitt Bf 109E oproti tomu disponovaly karburátory s přímým vstřikováním paliva do válců. Díky tomu měla německá letadla větší šanci uniknout nepříteli, neboť britské letouny potřebovaly o několik málo sekund více k přechodu do střemhlavého letu.

První řešení se ovšem objevilo už roku 1940, nicméně do výroby se naplno dostalo až právě po bitvě o Británii. Zajímavostí však je, že autorkou nového systému byla žena – Beatrice Shilling.

Spitfire dnes není jen minulostí

A jak je to se Spitfiry dnes? Na světě existuje několik desítek kusů, které jsou stále ještě schopné letu – ostatně roku 2019 se dva nadšenci, Steve Brooks a Matt Jones, vydali Spitfirem na cestu kolem světa. A pokud také nedáte na tuto britskou hvězdu druhé světové války dopustit, pořiďte si stylové

Zajímavosti:

• Spitfire byl roku 1938 jedním z prvních letounů se zatahovatelným podvozkem
• šlo o jedinou britskou stíhačku, která se vyráběla po celou dobu války
• Spitfirů se vyrobilo více než jakýchkoli jiných britských letadel
• Spitfire měl i svou námořní verzi – Seafire
• tento letoun si své odsloužil překvapivě i v sovětské armádě, a to poprvé už v roce 1943
• pilot J. E. Johnson byl nejúspěšnějším stíhacím pilotem RAF – samostatně sestřelil 34 nepřátelských letounů, ve spolupráci pak dalších 7 (samozřejmě v kabině letounu Spitfire) 
• roku 2018 vznikl o této legendě film – Spitfire: The Plane That Saved the World